kokr.info

 Vzhledem k potřebě co nejrychleji splnit podmínky chovnosti jsem se 10.10., z Moravy vydala na výstavu do Čech. Budějovické výstavy jsem dříve navštěvovala roky pravidelně a měla jsem je ráda. Mám ráda zdejší výstaviště, Budějovické centrum města, a dokonce i jen cestu sem. A byť zabere mi dnes, s mým stařičkým autem, cesta pár hodin, a co si budeme, při ceně PH 50,-/Kč za litr, pro nás, kdo netěžíme koruny že štěňat a své hobby dotujeme z obyčejného platu, s přičtením všech i minimálních nákladů, je dnes taková akcička na pováženou, docela sem se na výlet těšila.  A možná proto se v kruhu taky sešlo jen 27 kokršpanělů? Ty pořadatel umístil do novějších z hal, kde mě mile překvapil světelný komfort, který osvětlení dokázalo vytvořit. Také krytý venkovní přechod do další haly, kde jsme mohli si dát kávu, a případně nechat projít psy, byl příjemnou vychytávkou, protože od ranních hodin venku panovalo nevlídné deštivé počasí a kdo nedošel hned z rána, urousal pečlivě nachystané ...

 Úvodní slova standardu nemají o nic menší váhu, než další statě, popisující jednotlivé partie těla, protože při jejich pochopení si lépe dokážeme přestavit další výklad. Exteriér každého pracovního plemene vyhází z potřeby "funkčního vzhledu", tj. takového, při kterém pes může nejlépe vykonávat svou práci. Jiné nároky na tělo a exteriér jsou kladeny pro psy pastevecké, jiné na chrty...... Kokršpanělovo pracovní VYUŽITÍ je "slídění". Slídění je činnost, při které pes aktivně, rychle, vytrvale a ochotně prohledává terén ve snaze nalézt zvěř, a tu po ulovení lovcem s chutí dohledá a rychle přináší vůdci, a to jak ve vodě, tak v poli. V práci prokazuje také svou inteligenci, odolnost při námaze, odvahu překonávat překážky a ochotu spolupráce se svým vůdcem. V části KLASIFIKACE je mj. uvedno, že do dnes jde o plemeno, u nějž se předpokládá, že má vykonávat pracovní zkoušku. Jen po jejím splnění je možno psa považovat za odpovídajícího standardu ve všech směrech a jen te...

 V krásnou sobotu babího léta jsme se sešly (samé baby:) v 9 ráno na louce u snídaně, kde proběhla vzájemná seznamka 4 týmů (3x kokr, 1 dlouhosrstý standardní jezevčík) a losování pořadí, aby jsme si trošku "zahrály" na opravdické zkoušky, a v 10 hodin jsme vyrazily do terénu.  Den byl zaměřen na disciplíny dle zkušebního řádu pro zkoušky vloh, tedy zejména slídění a s ním související náležitosti, a potřebné výcvikové disciplíny - vodění na řemeni, jezevčík si vyzkoušel stopu vůdce a všichni jsme skončili osvěžením u vody, kde jsme zkoumali, jak jsou na tom naši kokři s láskou k vodnímu živlu a okrajově jsem se dotkli i přinášení z vody.  Terény nám propůjčilo místní myslivecké sdružení, a mohli jsme tak využít velké louky, s nižším, ale pro malé psy dostatečným travním porostem a přilehlé remízy. Každý tým si vyzkoušel jak slídění na otevřeném prostoru, kde jsme sledovali práci psa - ochotu k vyhledávání zvěře, chuť věnovat se své práci, systematičnost slídění... reakci ...

 Tak jako u většiny pracovních plemen, i u anglického kokra se v průběhu doby stalo, že se nám plemeno rozštěpilo na původně dvě, dnes bych ale řekla, tři, linie.  Kdysi dávno, na začátku jsme měli plemeno jedno. A chovatelé se snažili, aby jejich odchovy směřovali k podstatě. V povaze i exteriéru. Časem, jak se náš lidský svět měnil, měnily  se i hodnoty a potřeby společnosti.  I potřeba a později i lidská touha a hrdost, mít výborného loveckého psa, který svým charakteristickým vzhledem se dal zařadit k danému plemeni, se postupně proměnila.  Pro většinu společnosti dnes lovecký pes není nutnost, ani hrdost, ale často spíš obtíž.... A protože pracovní lovecký pes - slídiči násobně více,  je od základu obdařen charakterovými vlastnostmi vhodnými i pro "společníka" člověka, lidé jej hromadně přesunuli z polí, luk a strání na své zahrádky, pohovky, do městských parků, a v lepším případě mu dopřejí sem tam nějakou delší vycházku, a nebo radost v podobě ráchán...

Situace tomu chtěla, že jsem se dostala po asi 8 letech k výstavnímu kruhu kokršpanělů. V ČR. Poslední, které spatřilo "na živo" mé oko, byli ti na Crufts v roce 2020.  Uběhlo mnoho vody a byla jsem opravdu zvědavá, kam se moje oblíbené plemeno ve svém vývoji posunulo. Měla jsem štěstí, že bylo přihlášeno cca 50 psů, což už je, dejme tomu trošku slušný vzorek zvířat.  Výstava sama o sobě se organizátorům docela vydařila. Parkování pro vystavovatelé (aspoň ty, kteří dorazili brzo), bylo zdarma v areálu výstaviště (velká pochvala), počasí bylo více než vstřícné, stánků se vším možným pro psy i jejich lidské příznivce, že jsem tedy opravdu koukala, fronta na "dámy" téměř žádná, kruhy venku zastřešené, vnitřní vybavené dostatečně koberci, přiměřené velikosti (alespoň pro malá a střední plemena, za majitele velkých mluvit nemůžu). Co považuji za handicap, je nemožnost držet v ruce papírový katalog. Někomu, kdo si jen přijde zaběhat do kruhu je to možná fuk, ale když sled...

 Čtení o chovných podmínkách dnes, v minulosti, u nás i ve světě a jejich důsledek na kvalitu plemene. 🟢 K chovu psů v různých zemích přistupují chovatele rozdílně. Od zemí, jako je Anglie (a další), kde chovné podmínky, jak je známe u nás, neexistují, a za "chovného" je považován automaticky každý jedinec, který má oficiálně vystaven doklad o původu (PP) a jeho majitel ho uzná za hodného reprodukce, až po takové jako je ČR, které podmiňují účast jedince (psa/feny) v další reprodukci splněním daných podmínek. I stanovené podmínky jsou rozdílné v různých státech a mění se dle aktuálních potřeb chovatelské veřejnosti.  🟢 Pro kokršpaněly v ČR dnes platí, že všechny spolky, které zastřešují chov daného plemene (u kokrů 2), musí mít podmínky srovnatelné a musí si chovné jedince vzájemně uznávat. Z pohledu administrativy je dnes tedy jedno, zda svého jedince, po splnění daných chovných podmínek, zapíšete jako chovného tam nebo onde, jako člen, nebo nečlen......, jen tímto nařízen...