Show, chov, práce....

 Tak jako u většiny pracovních plemen, i u anglického kokra se v průběhu doby stalo, že se nám plemeno rozštěpilo na původně dvě, dnes bych ale řekla, tři, linie. 

Kdysi dávno, na začátku jsme měli plemeno jedno. A chovatelé se snažili, aby jejich odchovy směřovali k podstatě. V povaze i exteriéru. Časem, jak se náš lidský svět měnil, měnily  se i hodnoty a potřeby společnosti. 

I potřeba a později i lidská touha a hrdost, mít výborného loveckého psa, který svým charakteristickým vzhledem se dal zařadit k danému plemeni, se postupně proměnila. 

Pro většinu společnosti dnes lovecký pes není nutnost, ani hrdost, ale často spíš obtíž.... A protože pracovní lovecký pes - slídiči násobně více,  je od základu obdařen charakterovými vlastnostmi vhodnými i pro "společníka" člověka, lidé jej hromadně přesunuli z polí, luk a strání na své zahrádky, pohovky, do městských parků, a v lepším případě mu dopřejí sem tam nějakou delší vycházku, a nebo radost v podobě ráchání se v potoce, a nebo (díky za to) aktivnější život při nějaké fyzické disciplíně. 

Protože co si budeme..... ona každá fyzická aktivita je pro nás lidi poněkud náročnější, než posezení u kafíčka.... A taky je potřeba vymyslet jak a kam toho chlupáče vzít, a jak ho zabavit a vůbec se mu nějak taky ještě věnovat. A jo, vím, lehké to opravdu někdy není. Musíme do práce, obstarat rodiny, a vůbec máme toho často víc na starosti, než zvládnou síly a čas nám na den přidělené. A kokr je tak geniální plemeno ve své přizpůsobivosti......přes týden může polehávat doma, člověk má jen takový nějaký psí stín kolem sebe, stačí mu pohladit, a "být spolu". Případně mu venku hodit hračku, nebo se projít na vodítku kolem domu..... A pak přijde víkend, nebo volno a kokr dokáže se proměnit v aktivního turistu nebo lovce. No kdo by takového psího kamaráda nebral!

Mnoho lidí si ale neuvědomuje, že základ svého charakteru má kokr daný tím, že od začátku byl šlechtěn pro práci, která vyžadovala těsnou spolupráci s lovcem. Jeho ochota "pracovat pro člověka" je mu vlastní, ale lidé vše postupně svým přístupem k plemeni potlačují a přichází problémy...... Ty problémy vidíme už dnes. Jen se o nich nemluví. Vazba na svého člověka se postupně rozvolňuje. Málo koho trápí, když se pes rozhodne "lovit sám pro sebe"...., protože hodně jich nikdy nedostane příležitost dělat to, k čemu jsou určeni. "Pracovat pro člověka". Silně zakořeněná vlastnost jménem "spolupráce" se jen pomalu vytrácí, ale přijde doba, kdy ji budeme v populaci hledat jen stěží.... Stejně jako pevné nervy, pracovní draiv, aktivní energii, o vrozeném přinášení a snaze k vyhledávání nemluvě. 

A z kokra zbude chlupatá skořápka, kterou vyšperkují lidé, kteří se baví získáváním titulů na výstavách. Běhání ve výstavním kruhu není sport. Je to zábava vycházející z lidské podstaty soutěživosti a je mnohem pro nás lidi jednodušší, než zábava umožňující psovi využít svou přirozenou podstatu a v ní se, i společně, rozvíjet. 

Ne, pes dnes nemusí aktivně lovit, aby mohl využívat a rozvíjet své vlohy, a chovatel nemusí být lovec, aby své psy mohl v nějaké vhodné aktivitě podporovat a v chovu ne jen exteriér, ale i povahu udržovat. Musí jen chtít ..... Existují psí aktivity a i sporty, v nichž se dá velmi dobře simulovat práce, pro kterou byl kokr vyšlechtěn. A jak psovi, tak člověku dokáže přinést i větší potěšení. Je to náročnější, než vzít hřeben do ruky, ale o to může být pro člověka výsledek uspokojivější. 

Původně jedno plemeno,  lovecký pes s funkčním tělem se rozděluje na tři čím dál více oddělené směry. 

Prvním jsou show psi, s exkluzivním pohybem, s pánevními končetinami střílejícími do nebe, rovnou plochou efektní zádí, a efekt završující srstí, za kterou by se ještě pár let zpět nemusel stydět americký kokr, ale  kteří čím dál více postrádají základní charakter a lovecké vlohy. Druhý, u nás zatím ne příliš známý.....ale všeho do času....workingoví psi, kteří mají skvělé lovecké vlohy, neskutečný pracovní draiv a fascinujících energii, ale z pohledu exteriéru je těžko přiřadit vzhledem k danému plemeni, a zbytek, čím dál menší zdá se mi, je někde ve středu. Vypadá to jako kokr, ale na výstavě zaujme jen už opravdu znalce plemene, ne nebude patrně ani vyhrávat na sportovních soutěžích, ale svou práci loveckého psa, pro běžného lovce zastane, a dokáže být i normálním tuctovým městským psem. 

Ty třetí za mě by jsme měli hledat. Všichni, kdo plemeno chováme. Chovatel je ten, kdo formuje plemeno a je jeho svatou povinností držet se standardu. Chovatelství je umění. Umění domluvit se s přírodou, aby tady ubrala, tady kousek něčeho přidala.... a plemeno v daný čas na daném místě může být jen tak dobré, jak dobří v daný čas na daném místě jsou jeho chovatelé! 

A vím, jako chovatel, jak těžké vyhledávat ty nejvhodnější psy do chovu je. Nejsou nimi často totiž ti s mnoha výstavními tituly, ani nebudou jimi v dohledné době ti, kdo za čas budou mistry v soutěžích pro lovecké španěly. Je to sakra někdy řehole, být chovatel....a u výběru vhodného chovného páru to začíná.... 

Přeji kokrům, aby jeho chovatelé pro něj dělali to nejlepší co můžou. Protože na nás, ne na rozhodčích na výstavách nebo zkouškách záleží, jaký směr pro plemeno si zvolíme a jaké ho "stvoříme".