kokr.info

 V krásnou sobotu babího léta jsme se sešly (samé baby:) v 9 ráno na louce u snídaně, kde proběhla vzájemná seznamka 4 týmů (3x kokr, 1 dlouhosrstý standardní jezevčík) a losování pořadí, aby jsme si trošku "zahrály" na opravdické zkoušky, a v 10 hodin jsme vyrazily do terénu.  Den byl zaměřen na disciplíny dle zkušebního řádu pro zkoušky vloh, tedy zejména slídění a s ním související náležitosti, a potřebné výcvikové disciplíny - vodění na řemeni, jezevčík si vyzkoušel stopu vůdce a všichni jsme skončili osvěžením u vody, kde jsme zkoumali, jak jsou na tom naši kokři s láskou k vodnímu živlu a okrajově jsem se dotkli i přinášení z vody.  Terény nám propůjčilo místní myslivecké sdružení, a mohli jsme tak využít velké travnaté louky, s nižším, ale pro malé psy dostatečným travním porostem a přilehlé remízy. Každý tým si vyzkoušel jak slídění na otevřeném prostoru, kde jsme sledovali práci psa - ochotu k vyhledávání zvěře, chuť věnovat se své práci, systematičnost slídění.....

 Tak jako u většiny pracovních plemen, i u anglického kokra se v průběhu doby stalo, že se nám plemeno rozštěpilo na původně dvě, dnes bych ale řekla, tři, linie.  Kdysi dávno, na začátku jsme měli plemeno jedno. A chovatelé se snažili, aby jejich odchovy směřovali k podstatě. V povaze i exteriéru. Časem, jak se náš lidský svět měnil, měnily  se i hodnoty a potřeby společnosti.  I potřeba a později i lidská touha a hrdost, mít výborného loveckého psa, který svým charakteristickým vzhledem se dal zařadit k danému plemeni, se postupně proměnila.  Pro většinu společnosti dnes lovecký pes není nutnost, ani hrdost, ale často spíš obtíž.... A protože pracovní lovecký pes - slídiči násobně více,  je od základu obdařen charakterovými vlastnostmi vhodnými i pro "společníka" člověka, lidé jej hromadně přesunuli z polí, luk a strání na své zahrádky, pohovky, do městských parků, a v lepším případě mu dopřejí sem tam nějakou delší vycházku, a nebo radost v podobě ráchán...

Situace tomu chtěla, že jsem se dostala po asi 8 letech k výstavnímu kruhu kokršpanělů. V ČR. Poslední, které spatřilo "na živo" mé oko, byli ti na Crufts v roce 2020.  Uběhlo mnoho vody a byla jsem opravdu zvědavá, kam se moje oblíbené plemeno ve svém vývoji posunulo. Měla jsem štěstí, že bylo přihlášeno cca 50 psů, což už je, dejme tomu trošku slušný vzorek zvířat.  Výstava sama o sobě se organizátorům docela vydařila. Parkování pro vystavovatelé (aspoň ty, kteří dorazili brzo), bylo zdarma v areálu výstaviště (velká pochvala), počasí bylo více než vstřícné, stánků se vším možným pro psy i jejich lidské příznivce, že jsem tedy opravdu koukala, fronta na "dámy" téměř žádná, kruhy venku zastřešené, vnitřní vybavené dostatečně koberci, přiměřené velikosti (alespoň pro malá a střední plemena, za majitele velkých mluvit nemůžu). Co považuji za handicap, je nemožnost držet v ruce papírový katalog. Někomu, kdo si jen přijde zaběhat do kruhu je to možná fuk, ale když sled...