Mezinárodní výstava Olomouc 2026
Situace tomu chtěla, že jsem se dostala po asi 8 letech k výstavnímu kruhu kokršpanělů. V ČR. Poslední, které spatřilo "na živo" mé oko, byli ti na Crufts v roce 2020.
Uběhlo mnoho vody a byla jsem opravdu zvědavá, kam se moje oblíbené plemeno ve svém vývoji posunulo. Měla jsem štěstí, že bylo přihlášeno cca 50 psů, což už je, dejme tomu trošku slušný vzorek zvířat.
Výstava sama o sobě se organizátorům docela vydařila. Parkování pro vystavovatelé (aspoň ty, kteří dorazili brzo), bylo zdarma v areálu výstaviště (velká pochvala), počasí bylo více než vstřícné, stánků se vším možným pro psy i jejich lidské příznivce, že jsem tedy opravdu koukala, fronta na "dámy" téměř žádná, kruhy venku zastřešené, vnitřní vybavené dostatečně koberci, přiměřené velikosti (alespoň pro malá a střední plemena, za majitele velkých mluvit nemůžu). Co považuji za handicap, je nemožnost držet v ruce papírový katalog. Někomu, kdo si jen přijde zaběhat do kruhu je to možná fuk, ale když sledujete jednotlivé jedince, je fajn pro snadnější orientaci a rychlé poznámky mít před sebou písmenka na papíře a tužku v ruce. I tady vidím odklon pořadatelů od akcí pořádaných pro chovatelskou veřejnost, a přiklonění se k bohatnutí na všem co jde, protože většinu vystavovatelů už psi samotní stejně asi nezajímají .....
Kokry posuzovala Alena Melnikava, ze Španelska. Její specializací je skupina FCI II., proto jsem byla v očekávání, jak si poradí s natolik anatomicky i osrstěním odlišnými plemeny. Od začátku posuzování nabralo poměrně výrazný skluz a kokři nastupovali s hodinu a půl velkým zpožděním. Zpoždění ale nevzniklo jen samotným posuzováním, při kterém si paní rozhodčí dávala opravdu záležet, a každému jedinci se věnovala patřičně zodpovědně, včetně psaní více slovných posudků, což už dneska není pravidlo (ale mě potěšilo), ale zapisovatelka nezvládala příliš patrně kynologickou terminologii a navíc vytvořený škrabopis, a v takových zkratkách, bych bez pomoci AI sotva přeluštila. Vedoucí kruhu nebyla o moc lépe připravena a pomocná zahraniční rozhodčí. Ale mohlo být pravda i hůř....
Snaha o co nejlepší posouzení byla znát i při rozdělování pořadí, což čas taky mírně protahovalo, ale u posuzovatele, který nemá na dané plemeno chovatelské oko, je fajn, když přemýšlí..... Protože rozhodčí má sloužit svou prací plemeni, a dělat ji nejlépe jak umí. V takovém případě, kdy vidím takovou práci rozhodčího, časový harmonogram považuji za nepodstatný.
Preference show zvířat byla sice poznat, ale ve své podstatě bylo celé posuzování poměrně kvalitní, dobře odvedené, milé, přitom bylo precizní a profesionální.
Kokři mým pohledem. (Koho nezajímá, nechť přejde níže rovnou na výsledky a pár obrázkům, sice nic moc kvality, ale aspoň pro ilustraci ...)
Potěšilo mě, že jsem viděla zvířata, která se z většiny svou velikostí a tělesným rámcem vejdou do standardu. Co ale vidím jako problém (a to dlouhodobě, a nic se po letech tedy nezměnilo), je nedostatek správného anglického typu. Ten den by mi na takové psy stačily prsty jedné ruky a ještě by mi možná nadbývaly. Pár kokrů bych zařadila k slušnému mezi typu mezi standardním a show typem, a s dobrou chovatelskou prací se s nima v chovu dá jistě hezky pokračovat, ale jinak bych nechtěla jako chovatel stát na místě rozhodčí.
